sebeláska 

28.02.2022

SEBELÁSKA aneb jednoduše JÁ

S velkým vděkem na úvod myslím na svou rodinu a mé nejbližší, kteří mi vždy věrně zrcadlili, jak na tom já sama se sebeláskou jsem. S odstupem let jsem již vděčná i za dětské smutky a trápení, které mě v průběhu let dovedly k tomu, se nad sebou zamyslet, pojmenovat je a pustit je. Také mě dovedly k cestě, na které nyní jdu a s jistotou vím, že jsem se vydala správným směrem. A jsem vděčná sama sobě, že jdu a nesedím. Má cesta je elixír nejen pro mě, ale i pro mé nejbližší.

Jak můžeme na sebe lásku pohlížet a co to vlastně je?

Já, má osobní identita má dvě části.

  • Esence - kým přirozeně jsem
  • Osobnost - kým jsem se stala díky výchově a vedení zvnějšku.

Spadá sem naše myšlení, cítění, chování, smýšlení o sobě samých i okolí. Vztah k sobě sama, a to, jak sami sebe definujeme směrem k světu.

Kdy a proč se lidé začnou vztahem k sobě zabývat?

Důvodem bývá nespokojenost, prázdnota, pocit, že něco není v pořádku, tedy hromada nepříjemných pocitů. Přejeme si být spokojení a šťastní a v souvislosti s tím se objeví potřeba sebe sama nalézt, zohlednit přijmout.

Někteří možná pouze cítí tu nespokojenost, ale netuší odkud pramení - co se s ním vlastně děje? Sama dobře znám, jak jsou tyto pocity skličující a zmatené. Není vůbec špatné, že si v dané situaci nevíme rady a že nás nenapadne se obrátit do svého nitra, do svého já. Je to v pořádku, nebyli jsme tak vychování a naše vzorce jsou nastaveny spíše ven - tedy hledáme viníka ve svém okolí, systému. Dokonce si i myslím, že je v pořádku v tomto stavu chvíli být. Jelikož teprve životní zkušenosti nám ukážou, zda to je správná cesta či ne. Po čase zjistíme, že okolí nezměníme.

Pokud se dostaneme do tohoto bodu, jsme na dobré cestě, která je však potřeba uchopit a nesmířit se s tím, že tak to prostě je. Pak bych nebyla v souladu se svým já. Mohou vyvstanou různé otázky, které nás předtím ani nenapadaly. "Jsem takhle šťastný?" "Je tohle pro mě to pravé?", "Vážně mě baví, čím živím svou rodinu?" apod., Můžeme si i jednoduše odpovědět "NE! - tohle já nechci" ale co mám dělat? Právě v tento moment může být tím nejlepším řešením najít si průvodce. Osobu zcela nezávislou, která mi pomůže v uvědomění si a pojmenování. Osobu, která mi pomůže postavit hlavní pilíře v mém životě a nastavit si jednotlivé kroky za svým cílem.

A jakou zde hraje roli sebeláska?

Sebeláska není luxus, ale cesta k tomu nejlepšímu člověku, kterým se můžeme stát. Je předpokladem pro to, abychom dokázali dát světu ze sebe to nejlepší.

Jak na tom je sebeláska v naší společnosti?

Na jednom krásném příkladu vám ukážu mé vlastní zkušenosti.

Sedím v kavárně, v ruce držím knihu Lucie Kolaříkové s názvem "učebnice sebelásky". Pravda, že se na četbu v tu chvíli moc nesoustředím a nenápadně sleduji okolí. Už jen ten fakt, že v ruce nedržím telefon, ale knihu zřejmě přitahuje na mou osobu pozornost. Jelikož jsem v kavárně s dětským koutkem, u okolních stolů povětšinou sedí shluky maminek okřikující své rozverné děti. Když si ony maminky všimnou názvu mé knihy, jako mávnutí proutku změní svůj výraz. Po chvíli první maminka drcne loktem do druhé maminky a už přichází nenápadné šuškání. Jako by do prostoru vykřikly "ta bude namyšlená" 😊

Nedalo mi to a svůj test jsem různě opakovala. Dostávalo se podobných reakcí.

A tím se možná nenápadně dostáváme k druhému pojmu

SEBEVĚDOMÍ

Není to nic jiného než vědomí sebe sama, uvědomění sebe sama.

A proč název knihy tak rozladil maminky? Obvyklá interpretace slova sebevědomí je spojena například s odvážným vystupováním, schopností mluvit před mnoha lidmi, kroutit odvážně boky v bikinách na pláži. Často slýcháme věty: "ten má ale sebevědomí, někdo by mu měl srazit hřebínek", "ty jsi nějaká moc sebevědomá" "neměl bys to s tím sebevědomím přehánět" (pozn.: jako bych slyšela svého tátu :-)

Sebevědomí však není žádná pevná veličina, ale vnitřní stav, který je proměnlivý v každém konkrétním okamžiku. Sebevědomí může být v jednu chvíli nízké, pokud si sami sebe právě neuvědomujeme, a v další chvíli vysoké, když jsme vědomím plně u sebe, tedy jsme si vědomi sami sebe. Jsme tedy pozorností dobře zakotveni uvnitř sebe. Je to stav soustředěné pozornosti. Okamžik, kdy vystupujeme z vleku automatických programů a vidíme to, co skutečně je. Nikoliv to, co si myslíme, že je. Vnímáme své schopnosti navzdory naučenému negativnímu pohledu na sebe sama.

Sebevědomí je důležité pro uvědomění si svých chyb a přešlapů.

Sebevědomí se střídá se sebepřijetím. Uvědomím si to, přijmu to, vztah k sobě sama se zlepší, a díky němu chybu snáze napravím. V další situaci se postup opakuje. Uvědomím si další část sebe sama, opět ji přijmu, zapadne další díl mozaiky a obraz dává o něco větší smysl.

Sebepřijetí vyjadřuje "přijetí sebe sama". Něco přijmout je méně citové, než "mít něco rád". Akceptujeme to, vnímáme to, a respektujeme, že něco je pravda a nemusí se nám to líbit.

Jsme zvyklí žít bez opravdového přijetí a uznání sebe sama. Nasazujeme si masky, hrajeme role, o kterých si myslíme, že se od nás vyžadují. Základním vnitřním postojem většiny je strach. Strach z nemoci, z ekonomické krize, z kritiky a vykukování z řady. Za tím vším je obava, že když se nepřizpůsobíme, nepřežijeme.

Strach je protipólem lásky. Brzdí přirozenost, lidskost, živočišnost a svobodu, uvolnění a klid. Vytváří stres, napětí, omezování sebe i druhých, ostražitost, potřebu boje a obrany.

Církev sebelásku opatřila cejchem nepatřičnosti a dokonce hříchu, když v lidech vzbudila víru, že člověk má upřednostnit bližního svého na svůj úkor.

Bible naopak o láce k sobě mluví jako o důležité součásti života.

Římanům 12:16: Dbejte o druhé stejně jako o sebe.

Matouš 22:39: Druhé je mu podobné. Budeš milovat svého bližního jako sám sebe

Efazanům 5:28: Takto by měli manželé milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe

V celé přírodě platí, že každý tvor má svou hodnotu a přirozeně ji žije. Například tak, že srnka nezávidí lasičce a té je srdečně jedno, co dělá delfín. Každý z nich si hledí svého a žije sám za sebe nejlépe, jak umí.

Sebeláska vede k zodpovědnosti

Uvědomění si, že "si za to můžeme sami", může v první fázi způsobit, že přestaneme osočovat druhé lidi, svět a smůlu na patách, a pustíme se do sebe.

Pomáhá "smířit se" s vlastními chybami. Učíme se je odpouštět a přijmout zodpovědnost. Proto se pak můžeme s mnohem větším klidem důkladně podívat na své chyby i na negativní následky svého jednání a zabývat se tím, jak to napravit, aniž bychom si něco vyčítali a trestali se. Tomu se říká konstruktivní přístup, a navíc nám to dává lehkost.

Naopak s odmítáním sebe sama si chyby neodpouštíme, trestáme se za ně, a tím se stupňují pocity viny (studu, hanby). Kvůli tomu také u člověka přirozeně narůstá strach vůbec se svými chybami zabývat. "Šťourat" se v nich příliš bolí. Skrýváme je tedy nejen před druhými, ale i před sebou. To vede k nezodpovědnému chování, kdy potřeba zachránit svou kůži před domnělou vinou, očistit se, je přednější.

Stejně to platí, když člověk bere zodpovědnost druhých na sebe a cítí se rychle vinen za ostatní. Příliš sám sobě chyby vyčítá, příliš se omlouvá a hledá, kde, co zase zkazil.

Čím líp se člověk ve své kůži cítí, tím je flexibilnější a otevřenější. Jeho potřeba se vymezit, prosadit, zviditelnit, přesvědčit apod. mizí a zvyšuje se jeho touha patřit, sdílet, dávat, tedy plynout s ostatními.

Víra v cokoliv v životě (v úspěch, v dobrý konec, v dobré úmysly druhých,) i víra v život samotný je přímo závislá na tom, zda věříme sami sobě. A to můžeme, jen když sami sebe milujeme, uznáváme se a vytvoříme si zkušenost, že jsme pro sebe k dispozici.

Díky sebelásce pochopíme, že neneseme žádnou vinu, za kterou bychom měli pykat, ale že jako obyčejní lidé máme právo učit se, a přitom dělat i chyby. Svými pocity viny zatěžujeme sebe samotné i lidi kolem. Dožadujeme se jejich lásky, té lásky, kterou si sami sobě odpíráme, visíme na jejich uznání a přijetí.

Samostatnost, která se se sebeláskou zvyšuje, způsobí, že se začneme spoléhat na sebe a nejsme závislí na názorech a radách ostatních.

Osobně zažívám rostoucí víru. Učím se, jak sebe samu posilnit, povzbudit se. Dávám si najevo, že jsem v pořádku taková, jaká jsem a že dělám vždy jen to nejlepší, co v dané chvíli dokážu.

Je potřeba si také uvědomit, že taková vnitřní změna sebou nese i změny v životě. Může se stát, že někteří lidé z vašeho živote odejdou a je to naprosto v pořádku. Jiní zase přijdou.

"I takhle se mám ráda"

"I takhle se mám ráda"je způsob, jak přijmout, co běžně odmítáme, jak se postavit pozitivně k jakékoliv situaci. Například se na někoho naštvete a vložíte si do té situace postoj "I takhle se mám ráda" - "i tohle je ok" - "i když se naštvu, můžu se mít ráda" apod.... Najeďte si svou vlastní formulaci, která je v tu chvíli pro vás pravdivá.

Nic neočekávejte, jen průběžně prokládejte své myšlenkové toky malými dávkami lásky a brzy ucítíte účinky samoléčení. Hrajte si, hledejte formulace, která vám přinesou sebepřijetí i tam, kde si to nedokážete představit. (šálíte svou vlastní mysli a ona si to ani neuvědomuje 😊)

Na závěr krátká meditace - Zakořenění

Když se cítíte nejistí, chybí vám pevná půdu pod nohama, máte pocit, že s nedokážete správně rozhodnout, můžete se pevněji zakořenit, vrůst do Země a z tohoto pocitu řešit nastalé situace, nebo zkrátka jen vykročit do všedního dne.

Udělejte si 5 minut času, postav se s nohama mírně rozkročenýma, nebo se posaď na židli a dotýkej se celými chodidly země. Udělej několik hlubokých nádechů a velmi pomalých výdechů. Při každém výdechu uvolňuj napětí v těle a soustřeď svou pozornost dovnitř těla...

Přenes svou pozornost k chodidlům...Představ si, že ti z chodidel začínají růst kořeny, které prorůstají přímo do země...Dovol jim, aby rostly rychle, sílily a větvily se a prorostly až do srdce Matky Země.

Všimni si, že jsi nyní mnohem stabilnější a pevnější tělesně i duševně. Cítíš narůstající sebejistotu...

Matka země ti do kořenů posílá svou láskyplnou energii, kterou přijímej a skrze kořeny ji nechej do sebe proudit...

Jakmile cítíš sílu svého spojení se Zemí a jsi nasycena její energií, meditaci ukonči a pokračuj ve svém dni. Svou nově získanou sílu použij v nadcházejících situacích.

Zdroje:

· Učebnice sebelásky (Lucie Kolaříková)

· Hodiny prosezené u psychoterapeutky (Miroslava Voborová)

· Život

· Akreditovaný kurz koučinku Mindset (celý náš kolektiv)